"Jeden žák navštěvoval mistra lukostřelby - skvělého střelce. Snažil se, byl dychtivý, chtěl se učit. Mistr opravoval jeho chyby, vše mu ukazoval, snažil se žáka naučit každému detailu své techniky. Žák ale nedosahoval zvlášť dobrých výsledků. Jednou se stalo, že se mistr na žáka velmi rozzlobil, křičel na něj a několikrát ho hrubě udeřil svazkem žákových šípů. Cvičili střelbu na vzdálený cíl a žák stále opakoval tutéž chybu v postavení. Pochopitelně terč pak zůstával nezasažen. Žák ten den už nevydržel mistrovy nadávky a bití. Sebral své věci a utekl. Byl už od mistrova domu řádně daleko, stále myslel na tu dnešní hrubou a nespravedlivou lekci, v tom slyší, jak za ním mistr ze své zahrady něco huláká. Byla to další sprška výtek a nadávek a tvrzení o neschopnosti. V náhlém popudu zloby sáhl žák do toulce, založil šíp, napjal a vypustil střelu k mistrově zahradě. Ten se po chvíli skácel zasažen mrtev k zemi. Byla to střela na vzdálený cíl a žákovo postavení bylo stejně špatné, jako jindy. ... "
Text příběhu je "jen" spousta písmen. Živé vyprávění je dovede proměnit v barevné, voňavé, zvučné obrazy, v nichž se posluchač stává divákem, prožívá, baví se, poznává, přemýšlí, pochybuje, učí se. Deset minut nebo dvě hodiny. Záleží, komu, k čemu a kde je vyprávěn.
